HUDEBNÍ ZAJÍMAVOSTI |
o Úvod |
| Předkládám vám k oddechu několik zajímavostí z oblasti tzv. vážné hudby. Trochu mě mrzí, že jsou téměř výhradně z evropského regionu a opomíjejí jiné vyspělé hudební kultury, jakými jsou indická, čínská a některé další. Důvod je jediný: S těmito hudebními světy jsem obeznámen naprosto minimálně. Hudební zajímavosti jsou sepsány kvízovým stylem, takže každý z krátkých textů obsahuje otázku. Vyhodnocení kvízu je však ponecháno zcela na vás. Hlavním je, když vás text alespoň trochu zaujme a snad i potěší. |
o Hudba byla vždy |
| 1. Co je největším problémem badatelů při zkoumání hudby starověku? (Nehledejte v tom vědu!) |
|
o Největší smyčcový nástroj |
| 2. Čím si myslíte, že se kontrabas kromě velikosti vymyká ze své současné smyčcové rodiny (v níž je s houslemi, violou a violoncellem)? |
 |
o "Zástupci zvířecí říše" |
| 3. Který muzikant se setkává pokaždé, když začne hrát (samozřejmě v přeneseném smyslu slova), s následujícími třemi (případně čtyřmi) "zástupci zvířecí říše"? |
 |
 |
 |
 |
o Výmysl učenců |
| 4. Kdyby se vás někdo zeptal, kdo vymyslel náhrdelník,
malbu barvami, rýmovanou
báseň nebo párový tanec, asi byste se na něho dívali všelijak nebo v lepším
případě mu odpověděli, že tohle prostě nikdo neví. V hudbě je to podobné:
Kdo si prvně zazpíval píseň (ať už "jen tak" nebo k nějakému obřadu);
kdo si prvně zahrál se dvěma kolegy nějaké trio; kdo začal první hrát
k tanci ...? Nevíme. Přesto však existuje jeden velmi významný hudební útvar
(znají ho opravdu všichni), u kterého podobné otázky zodpovědět můžeme.
Známe jeho prvního tvůrce, rok vytvoření a název díla, a přitom autor
byl spíše učencem než "profesionálním" hudebním skladatelem!
Patřil k významnému seskupení hudebních teoretiků, básníků a
skladatelů, učené společnosti, která si říkala florentská Camerata a
která tuto novou hudební formu vymyslela. Víte, kterou hudební formu mají tito učenci "na svědomí"? |
 |
o Lehčí múza |
| 5. Jaký výraz ze světa "lehčí múzy", která se v 19. stol. (i když má své kořeny již z poloviny 17. stol., kdy se ve Francii hrály populární vaudevilly, v Anglii ballad opery a v Německu singspiely) začala od své vážnější kolegyně stále více vzdalovat, spojuje následující obrázky? |
 |
 |
 |
 |
o Tón |
| 6. Když se jako posluchač (nebo jako fyzik) zamyslíte, kolik vlastností má vlastně tón? |
 |
o "Darebnost" (ale ne ve zlém) |
| 7. Která "pohádková" bytost je zastoupena v operním díle jak Bedřicha Smetany, tak Antonína Dvořáka? |
 |
 |
o Tatínek slavného fyzika |
| 8. Tatínek jednoho velmi slavného fyzika
byl významným hudebním teoretikem a také
členem již výše zmíněné učené společnosti, florentské Cameraty. Víte, jak se otec i syn jmenovali? (Fyzikův portrét je v nápovědě.) |
 |
o Abecední seznam skladatelů |
| 9. Představte si, že máte vytvořit z hlavy
během relativně krátké doby
cosi jako abecední seznam skladatelů
vážné hudby. Začnete vzpomínat, z počátku se v něm objeví zřejmě jména,
která zná většina občanů společnosti, později se v zápisech promítne jedinečnost
vaší osobní zkušenosti a třeba se ještě zeptáte někoho kolem a on vám také řekne
nějaké to jméno. Tato otázka není samozřejmě přesně položena, velmi
záleží na tom, kdo bude takový seznam vytvářet, ale když to tak statisticky
zprůměrujete ... Co myslíte, pod jakým písmenem abecedy budete asi potřebovat na jména takto tvořeného seznamu nejvíce řádek? |
 |
o "Král hudby" |
| 10. Tímto titulem býval nazýván hudební skladatel,
kterého dnes již asi většina
našich současníků nezná. Je to jistě titul nadnesený, vždyť o kom se dá
něco takového vůbec říci, ale jednalo se skutečně o velmi schopného
a velmi pracovitého muže na poli hudby. Mistrovsky zvládal všechny
kompoziční techniky a slohy své doby. Jeho rozsáhlá tvorba obsahuje
přes 2000 vokálních a instrumentálních děl.
Menší znalost jeho jména pro dnešní posluchače tkví asi hlavně v tom, že
hudbu jeho doby zase tak příliš už neposloucháme.
Tento skladatel pocházel z vlámského měta Mons, působil v Itálii, Anglii a
Nizozemí a od svých čtyřiatřiceti let až do smrti v Mnichově, kde se stal
dvorním kapelníkem bavorského dvorního orchestru, tehdy jednoho z nejlepších
v Evropě. Víte, komu se říkalo "Král hudby"? (Nebo si alespoň tipněte století, v němž žil. Jeho portrét najdete v nápovědě.) |
 |
o Skladatel a zakladatel časopisu |
| 11. Jeden vynikající hudební skladatel a
před úrazem ruky také fenomenální
klavírista byl i po literární stránce natolik zběhlý, že začal roku 1834
vydávat odborný hudební časopis, který vychází dodnes! Znáte skladatelovo jméno? (Jeho portrét opět v nápovědě!) |
 |
o Kdo umí, umí! |
| 12. Nalezněte hudební termín spojující následující obrázky! (Nápovědou vám budiž umělcův portrét.) Vážně to není zase tak těžké! Ten skladatel prostě uměl! |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
o Bez člověka ...? |
| 13. Znáte operu, ve které nevystupuje ani jedna lidská postava? (Skladatele tohoto díla z nápovědy znáte stoprocentně!) |
 |
o Z 20. století |
| 14. Jméno kterého významného hudebního skladatele dvacátého století spojuje následující obrázky? (Jeho portrét naleznete v nápovědě. Pro obrázek zcela vpravo byl využit obraz Paula Cézanna.) |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
o "Mám svůj nástroj" |
| 15. Znáte hudební nástroj, který je pojmenován po svém vynálezci? (V nápovědě je vynálezcův portrét.) |
 |
o Rovnice |
| 16. Jak správně přečtete následující rovnice? |
| 1. |  |
= |  |
 |
| 2. |  |
= |  |
 |
o Notová osnova |
| 17. S notovou osnovou se asi potkal každý z nás,
minimálně v hudební výchově
na základní škole. Ano, je to těch pět linek nad sebou, na něž (a mezi něž
do mezer) se zapisují noty. Když tato pětice nevystačí, použijí se
tzv. pomocné linky nad osnovou nebo pod ní, pro každou takovou notu
mimo rozsah již zvlášť. Notová osnova umožňuje spolu s hudebním klíčem
určit výšku tónu. Co myslíte, ze které doby notová osnova, v podobě velmi blízké dnešnímu používání, pochází? |
 |
o Hudební klíče |
| 18. Hudební klíč (to je ten obrázek na začátku
každé řádky notové osnovy)
umožňuje čtenáři výškově jednoznačně přečíst notový zápis. Některým svým
prvkem čtenáři říká: "Na PRÁVĚ TÉTO lince je nota pro PRÁVĚ TENTO tón!" Kolik klíčů se dnes při zápisu not používá? |
 |
o Mystické číslo symfoniků |
| 19. V oblasti vážné hudby se traduje tvrzení,
že: "Každý velký symfonik složil
právě N symfonií." Dokázali byste odhadnout hodnotu čísla N ? |
 |
o Klávesy |
| 20. Dokážete odhadnout, kolik kláves má dnešní klavír? |
 |
o Nositelé chvění |
| 21. U každého hudebního nástroje je zdrojem zvuku,
chvění, určitý vibrátor,
nositel tohoto chvění. Jak byste hudební nástroje podle nositelů chvění rozdělili? |
 |
o Inspirace literaturou |
| 22. Díla literatury byla pro hudbu vždy mocným
zdrojem inspirace.
Vezměme jeden příklad za všechny: Faust od Johanna Wolfganga Goetha. Dokázali byste si na nějaké hudební dílo, inspirované touto literární prací, vzpomenout? |
 |
o Skladatelské sdružování |
| 23. Vývoj v hudbě, tak jako v jiných
oblastech lidské činnosti, vedl v průběhu
věků k nejrůznějšímu, někdy i hodně volnému seskupování tvůrců, kteří hudbu
rozvíjeli obdobným způsobem, snad lze říci společným směrem. Někdy tato
seskupení dostávala i jména, často vymyšlená někým mimo ně nebo dokonce
dodatečně. Je zajímavé, že mnoho těchto jmen obsahuje termín "škola"
(a není tomu tak jen v hudbě. No, kunsthistorikové, muzikologové a jiní
by mně to asi odborně vysvětlili.)
V následujícím abecedním seznamu (který neodpovídá posloupnosti časové,
takže se tím pořadím nenechte zmást) vám několik takových jmen předkládáme. Pokuste se odhadnout časové období existence těchto sdružení a třeba si i tipnout jména skladatelů, kteří by do nich podle vašeho názoru patřili:
|
 |
o Ornamentika |
| 24. Ornamentikou se v hudbě nazývá
způsob obohacování melodické linie
"kraťoučkými tóny" (tóny menších rytmických hodnot).
Toto obohacování se historicky vyvinulo do celé řady ustálených forem,
kterým se říká melodické ozdoby a zvláště v komorní hudbě je
určitě nepřeslechnete. Melodické ozdoby se zapisují malými (u některých
ozdob přeškrtnutými) notami nebo ustálenými znaky, např. "klikatá čára",
"svisle přeškrtnutá klikatá čára", "ležaté esíčko", dvojice písmen tr ). V následující doplňovačce je uvedeno postupně osm názvů těchto melodických ozdob. Zbývá doplnit vždy jen první tři písmena v každém řádku. Tajenka (v prvním sloupci) je ovšem překvapivá! (Nápovědou je uvedený obrázek.) |
| ? . . d e n t ? . . a z ? . . r y l ? . . l ? . . r a z ? . . r a ? . . p i n k a ? . . l e k |
 |
o Inspirace z doby národního obrození |
| 25. Jméno kterého českého hudebního skladatele spojuje následující obrázky? |
 |
 |
 |
 |
 |
o Nejen pro lingvisty |
| 26. Je možné slovo symfonie napsat také jako sinfonia? |
 |
o Trochu moc matematiky |
| 27. V letech po první světové válce
vytvořil rakouský skladatel Arnold Schönberg
systém, který měl zcela novým způsobem vytvořit tonalitu, tedy to "něco",
co posluchači dává povědomí, v jaké tónině je poslouchaná skladba složena,
hodně zhruba řečeno, tóny které stupnice a jejich určité vzájemné
hierarchické vztahy budou při poslechu "důležité".
(Co se týká stupnic, tak
v evropské hudbě je např. řada tónů
c-d-e-f-g-a-h-c tzv. stupnicí C dur
a o skladbě složené "z tónů této řady" se říká, že je napsána v tónině C dur.
Neznamená to však, že by ve skladbě nemohl zaznít "občas" i jakýkoli tón
jiný!) Pokud jde o ty vztahy mezi tóny, tak např. intervaly oktáva (c-c1), kvinta (c-g) a kvarta (c-f) budou mít posluchačsky "větší důležitost" než intervaly jiné. Souvisí to s frekvencemi alikvótních tónů, které jsou násobky základní frekvence tónu c, od něhož stupnice C dur začíná. Pokud si vzpomínáte na ty celistvé násobky frekvencí 1:2:3:4:... v odpovědi na otázku 6, tak právě jejich první poměry (1:2), (2:3) a (3:4) vytvářejí postupně interval oktávy, kvinty a kvarty. V Schönbergově systému měla být východiskem pro tvorbu nové tonality řada všech dvanácti tónů chromatické půltónové řady. Pro představu: na klavíru přidáte k sedmi bílým, za sebou jdoucím klávesám výše zmíněné řady ještě pět kláves černých, které "cestou potkáte" (viz následující obrázek), čímž dostanete řadu: c-cis-d-dis-e-f-fis-g-gis-a-ais-h. Ty tóny na "-is" odpovídají černým klávesám; další c (zde jsme jej označili c1) už do řady znovu nedáváte. |
 |
|
Skladatel si nejprve těchto dvanáct tónů libovolně seřadil (vytvořil permutaci
uvedené řady) a potom v rámci takto zavedené "nové tonality"
vytvářel hudební skladbu tak, že postupně bral jeden tón po druhém, přesně
v pořadí, které jim permutací stanovil, a umísťoval je do jednotlivých
hlasů v partituře. (Naznačili jsme jen základní princip, vlastní kompozice
měla pak k dispozici některé další "matematické" postupy.) Výsledkem měla být
hudba, v níž má posluchač takto nově vytvořený tonální systém vnímat
(a hudba mu tedy nemá připadat atonální). Znáte název tohoto Schönbergova systému? |
 |
o Švejk |
| 28. Proslulá postava románu Jaroslava Haška
se dostala i na operní
jeviště. Tipněte si, ve kterém městě měla opera Dobrý voják Švejk světovou premiéru! |
 |
o Stavovské divadlo |
| 29. Ano, jediná dosud stojící budova,
která pamatuje premiéru některé
z Mozartových oper. Většina historek kolem premiéry Dona Giovanniho (1787)
je téměř notoricky známá. (Mně se líbí jedna, která možná tolik známá není:
Mozart, než se s manželkou Constanzií přestěhoval na pozvání manželů
Duškových na Bertramku, bydlel nějaký čas na Uhelném trhu. V domě přes
ulici byl tehdy ubytován skladatelův libretista Lorenzo da Ponte, duchovní
a dobrodruh. Verše libreta a jejich poznámky k nim si prý oba, libretista
i skladatel, vyměňovali házením ovocných plodů, zabalených do příslušně
popsaných papírů, z okna do okna.) Ale k otázce: Víte, která další Mozartova opera měla ve Stavovském divadle světovou premiéru? |
 |
o Jára Cimrman? Ne! |
| 30. Podle "bádání" pánů Smoljaka, Svěráka a spol.
byl největším světovým
spisovatelem, vynálezcem, malířem, fyzikem, lyžařem a filozofem
za posledních sto let český velikán Jára Cimrman. Myslím, že v oblasti hudby
to v duchu těchto úvah nebude jiné. Stačí si jen připomenout Cimrmanovo
působení na poli operety, zvláště pak jeho stěžejní sedmihodinovou
operetní fresku Proso, složenou v blízkosti Varšavy při mezipřistání
vzducholodi během vyhlídkového letu ze Stuttgartu do Bruselu za nepříznivého
protivětru. Cimrman tímto dílem po přistání
ve Vídni obeslal velkou mezinárodní operetní soutěž, v jejíž porotě
měli sedět F. Lehár, J. Strauss, O. Nedbal, A. Piskáček
(bratr skladatele
Rudolfa Piskáčka) a B. Kálmán (tatínek skladatele Emmericha Kálmána).
Protože však balíček neposlal doporučeně, měli si "zlotřilí" členové
poroty jeho dílo rozebrat mezi sebou (O. Nedbal údajně Blondýnky
něžné, Jste kavalír, to vím a Sladká dívko má).
Vzpomeňme na tomto místě ještě úžasu poroty nad Cimrmanovou hudební prací,
vyjádřeného asi nejvýstižněji zvoláním Franze Lehára do okna otevřeného
na ulici císařova sídelního města: "Je to běs! ............. Je to běs!" Nevím, jak jsou na tom s podobným druhem humoru už trochu dále na východ od nás, ale poslyšte, jak seriózní hudební literatura faktu charakterizuje pana X. Y. Z., který skutečně žil v letech 1833 až 1887: Byl nelegitimním synem ruského knížete. Studoval anatomii, botaniku, chemii, krystalografii a zoologii. Uměl hrát na klavír, flétnu a violoncello. Kromě rodné ruštiny mluvil německy, francouzsky, italsky a anglicky. Ve vědě a v medicíně dosáhl mezinárodního věhlasu. Pracoval jako chirurg, získal profesuru na Akademii v Petrohradě a sehrál rozhodující roli při zakládání lékařského institutu pro ženy. Ve služebním bytě bydlel se svojí ženou, bližšími i vzdálenějšími příbuznými a velkým počtem koček. Žil ve šťastném nepořádku, přátelé a studenti za ním přicházeli (a od něho odcházeli), kdy se jim zachtělo. Byl geniální hudební diletant. Složil operu Kníže Igor, symfonii Bohatýrská, dva smyčcové kvartety, klavírní skladby. (Zatímco ovšem Cimrmanovo Proso si pánové ve Vídni rozebírali, kolegové N. Rimskij-Korsakov a A. Glazunov naopak Knížete Igora dali skladatelsky "dohromady". Např. autor nesložil k opeře předehru. Tolikrát ji však na klavíru svým přátelům přehrával, že pro Glazunova bylo už jednoduché pořídit její notový zápis. A dopsání instrumentace se hojně věnoval i Rimskij-Korsakov.) Skladatelův portrét z dospělého věku (na rozdíl od Cimrmanova) se také dochoval a my jej v nápovědě uvádíme. Víte, jak se skladatel X. Y. Z. jmenoval? |
 |
o Elementární částice vesmíru |
| 31. Teď se nelekejte; tento text sem skutečně patří!
S názorem, že hmota vesmíru se skládá z maličkých, dále nedělitelných
částeček, které dostaly jméno atomy, přišli staří Řekové (Démokritos,
Epikúros a další). V 19. stol. vědci tuto představu svými výzkumy velmi
posílili, i když se v prvních desetiletích století dvacátého ustanovil model
atomu, který již nedělitelný nebyl, nýbrž měl ve svém jádru kladně nabité
protony a elektricky neutrální neutrony a kolem tohoto jádra obíhal roj
záporně nabitých elektronů. Tyto tři částice se potom určitou dobu
ztotožňovaly s původní představou nedělitelnosti. Vzrůstající možnosti
zkoumání hmoty však koncem 60. let ukázaly, že ani protony a neutrony
vlastně nedělitelné nejsou, ale že se každý skládá ze tří ještě menších
částic, které dostaly jméno kvarky. Byly potvrzeny jejich dva druhy, kvark
up a kvark down; v protonu jsou dva up a jeden down a v neutronu je jejich
poměr opačný. Jenže kromě těchto částic, z nichž jsou atomy složeny,
se vynořily další elementární, tedy dále nedělitelné částice. V padesátých
letech byla objevena tzv. neutrina, která se těžko hledají, protože snadno
procházejí ostatní hmotou a málokdy s ní interagují. A již na konci
třicátých let při studiu kosmického záření byla objevena částice, která
dostala jméno mion; má prý podobné vlastnosti jako elektron, jen je
mnohonásobně těžší. S prudkým vývojem techniky pak docházelo k objevování
dalších elementárních částic. Jsou to čtyři druhy kvarků s přívlastky
půvabný, podivný, top a bottom, třetí kolega
elektronu - tauon (který
je ještě těžší než druhý kolega, již zmíněný mion), a také další dva
druhové neutrina; mionové neutrino a tauonové neutrino (původní neutrino
má nyní přívlastek elektronové). Do toho vstupují
v průběhu vývoje fyziky
ještě úvahy o silách přírody. Hovoří se o síle gravitační (projevuje se tak,
že Země nás přitahuje a my na ní můžeme pevně stát, nebo tak, že naše
planeta neodletí od Slunce), elektromagnetické (což je síla pohánějící
telefony nebo počítače a zajišťující světlo), o síle slabé (která způsobuje
radioaktivní rozpad látek, jakou je např. uran) a o síle silné (která
zase způsobuje slepení kvarků v protonech a neutronech a také pevné
nahuštění obou jmenovaných částic uvnitř jádra atomu). Tyto čtyři přírodní
síly mají své zprostředkovatele a těmi mají být také částice; každá
síla má svou. Tak gravitační sílu mají zprostředkovávat tzv. gravitony
(ale zatím nebyly nějakým experimentem potvrzeny), elektromagnetickou sílu
pak fotony, slabou sílu tzv. slabé kalibrační bosony (ty jsou prý dva a
značí se písmeny W a Z) a silnou sílu gluony. Dále při úvahách
o symetrii přírodních zákonů docházejí fyzici k pojmu tzv. supersymetrie.
Z ní má vyplývat, že každá částice hmoty musí mít k sobě do páru částici
síly a naopak. Protože ale ty výše jmenované částice spárovat nelze, má s elektronem
tvořit dvojici selektron, s mionem smion a podobně dále
mají existovat stauon, sneutrina, skvarky (a to stop,
sbottom atd; názvy těchto částic jsou vytvořeny přidáním "s" před již existující
názvy jejich partnerů). Ale také částice sil mají mít své partnery: k fotonu
má patřit fotino, k W-bosonu wino, k Z-bosonu zino, ke gluonu
gluino a ke gravitonu gravitino. A ještě dále se v tomto párování
hovoří na straně zprosředkovatelů sil o bosonech a na straně hmoty
o fermionech. Tolik jsem vyčetl, nejsa fyzikem, z popularizační literatury (zvláště z knihy Briana Greena Elegantní vesmír, vydanou nakladatelstvím Mladá fronta v r. 2001). Určitě se už ptáte: "A jak tohle všechno souvisí s hudbou?!" Už jsem skoro u ní. Vědci při hledání odpovědi na otázku "Co je tedy těmi fundamentálními, dále nedělitelnými elementy přírody ve smyslu představy starých Řeků?" přicházejí od 70. let 20. stol. s teorií novou: Ani výše vyjmenované částice nejsou těmito základními elementy. Těmi mají být jakési "drobné a tenké jednorozměrné smyčky", které jsou o velmi mnoho délkových řádů menší, než jsou částice dosud známé. Tyto smyčky mají různými způsoby rezonovat a "podle způsobu, jakým to dělají" vlastně určují, o jakou elementární částici se v tom kterém případě jedná. (Doufám, že jsem to podal alespoň v nejhrubších obrysech správně!) Takže otázka zní: Znáte název výše zmíněné teorie? |
 |
o Čtvero ročních období |
| 32. Proměny přírody během oběhu Země kolem Slunce,
střídání ročních dob, byly
pro evropské skladetele velkou inspirací. (Nakonec, vždyť jedna z odpovědí
na otázku po "primárních podnětech ke vzniku hudby" zní, že se lidé snažili
napodobovat zvuky přírody, např. zpěv ptáků.) Kdo by neznal čtyři koncerty
A. Vivaldiho, které nesou právě název z titulku?! Hrají se v sálech
chladných i dobře vytápěných, se světlem "syrově jarním" i "bohatě
podzimním". Jejich obliba je v současnosti tak velká, že možná trochu
zapomínáme na díla dalších skladatelů, kteří se nechali stejným tématem
inspirovat (opera-balet J. B. Lullyho, oratorium J. Haydna, cyklus
klavírních skladeb P. I. Čajkovského a další). Vybaví se vám však některé skladby, které jsou věnovány "pouze" jednomu ročnímu období a které tedy nesou názvy Jarní ..., Letní ..., Podzimní ... nebo Zimní ...? |
 |
o Čtvrttónová hudba |
| 33. Víte, který český skladatel 20. stol.
přinesl osobitým experimentátorským
počinem další přínos evropské hudební moderně tvorbou skladeb v hudbě
čtvrttónové, šestinotónové, dvanáctinotónové a pětinotónové? O co šlo. Tónový materiál byl v rámci oktávy rozdělen ne na 12 stejných dílů, jak je tomu v evropské hudbě běžné, ale na 24 (čtvrttónová hudba), 36 (šestinotónová h.), 72 (dvanáctinotónová h.) nebo 30 (pětinotónová h.) stejných dílů. (Z mimoevropských kultur se čtvrttónů používá v lidové arabské hudbě.) Podle skladatelových návrhů byly postaveny i odpovídající čtvrttónové a šestinotónové nástroje (klavíry, harmonia, klarinet, kytary nebo trubky), na nichž šlo příslušné druhy hudby provozovat. (V nápovědě přinášíme skladatelův portrét.) |
 |
o Čtyři předehry |
| 34. Jeden velmi známý skladatel složil
za život jedinou operu; oblastí jeho
zájmu byla skutečně téměř zcela instrumentální hudba. Na své
hudebně-dramatické dílo měl však tak vysoké nároky, že je třikrát přepracoval
a ke každé nové verzi složil i novou předehru! (Tyto předehry se hrávají
i koncertně.) O kterém skladateli mluvíme, jak se jmenuje zmíněná opera a jaké označení dostala čtveřice předeher? |
 |
o Conservatorium |
| 35. Mladí talentovaní žáci odcházejí
v mnoha zemích za studiem zpěvu nebo hry
na hudební nástroj na konzervatoř (italsky "conservatorium"). Ve většině zemí
je konzervatoř střední školou, ale např. v Rusku, Bulharsku nebo Rumunsku
je školou vysokou. V Čechách byla konzervatoř založena roku 1811. Víte, co termín "conservatorium" původně označoval a kdy byl takový "institut" poprvé založen? |
 |
o Lidský hlas |
| 36. V jakém rozsahu se zhruba pohybuje lidský hlas při zpěvu? Míníme tím ne hlas jednoho zpěváka, ale "celkový rozsah lidského zpěváctva jako celku". |
 |
o Měřič tempa |
| 37. Jednou z důležitých složek hudby je tempo,
v němž skladba zní. Tuto míru
rychlosti budete jistě alespoň intuitivně znát, protože jste s některým
ze slov, která pocházejí většinou z italštiny, jako např. Adagio (zvolna),
Moderato (mírně) nebo třeba Presto (rychle) určitě
setkali. Striktnější uvedení tempa, v jakém se má skladba hrát, udává počet
např. čtvrťových not, které mají být odehrány během jedné minuty. Před tímto
číselným údajem bývá zkratka M.M., která odkazuje na mechanické zařízení,
na kterém si příslušnou rychlost "ťukání" nastavíte. (U některých hudebníků
se toto jinak jistě užitečné zařízení opravdu netěší velké oblibě.) Víte, co zkratka M.M. znamená? |
 |
o Velmi ošklivá záležitost |
| 38. Legendy, a v hudbě to není jiné,
žijí svým vlastním životem. Bohužel, týká
se to i těch nejtemnějších. Jádro jedné velmi známé, která byla několikrát
zpracována např. v literatuře, dramatu, filmu nebo dokonce v hudbě, lze
shrnout do věty: "Mozarta otrávil jeho sok, pan X. Y.,
sám hudební skladatel
při vídeňském dvoře." Záležitost zde nechceme z "kriminalistického" hlediska
rozebírat (ani bychom to nedovedli) a zájemce o tuto problematiku odkazujeme
na bohaté zdroje, které si může v knihovnách i přes internet vyhledat. Pokud vím, neexistuje jediný přímý důkaz o provedení této vraždy a s "důkazy" nepřímými by to u nezávislého soudu pravděpodobně také dopadlo všelijak. U Mozarta byly jako příčina úmrtí uvedeny důvody zcela jiné než otrava jedem. Nevíme však, zda k definitivnímu vyvrácení této legendy někdy dojde, protože W. A. Mozart byl pohřben do společného hrobu, jehož místo na vídeňském hřbitově není přesně známo. Není tedy možné provést ani případné ohledání kosterních pozůstatků metodami v současnosti dostupnými. Někdy se takové legendy vyvrátit podaří. Např. se již ví, že český král Ladislav Pohrobek (panoval v letech 1453 až 1457) nebyl otráven (v podezření byl i jeho nástupce na trůně, Jiří Poděbradský), ale že zemřel na zhoubnou formu leukémie. Takže již otázka: Znáte jméno skladatele X. Y., který v této legendě vystupuje? (Jeho portrét uvádíme v nápovědě.) Uveďme o něm několik faktů: Žil v letech 1750 až 1825, byl italské národnosti a u vídeňského dvora zastával i místo dirigenta italské opery. Sám opery skládal, a také oratoria, kantáty, církevní skladby, instrumentální díla a jeho sloh příznivě ovlivnil Ch. W. Glucka. Byl pedagogem evropského formátu; mezi jeho žáky patřili např. mladý L. van Beethoven, F. Liszt, F. Schubert nebo J. N. Hummel. Síla legendy neměla po Mozartově smrti na uvádění děl skladatele, jehož si Praha tolik oblíbila, žádný vliv. Jeho mimořádná genialita sama o sobě způsobila, že v současnosti asi není dne, kdy by v některém z významných hudebních sálů nebo divadel na všech kontinentech světa Mozartova hudba nezazněla. Jeho soka však legenda po umělecké stránce zničila. Jeho skladby se přestaly hrát a až koncem 20. stol. se objevují pokusy prolomit její strašlivou sílu uváděním nebo nahráváním na nosiče toho nejlepšího, co se z jeho díla dochovalo. |
 |
o "Dobří" sousedé |
| 39. Koncem 17. stol. žil v Sasku mladík,
který se od dětství velmi zajímal
o hudbu a již co chlapec zpíval v operním souboru. Tento soubor měl jednou
zařadit do svého repertoáru novou operu. Datum premiéry již bylo stanoveno,
ale pěvkyně ve stěžejní roli onemocněla a i když do premiéry scházelo ještě
několik týdnů, nebyla naděje, že by dílo mohlo být v plánovaném termínu
uvedeno. Onen mladík neváhal, napsal operu vlastní, kterou soubor nacvičit
stihnul, a zmíněný adolescent si v ní při úspěšné premiéře stačil i
zazpívat. Z dnešního pohledu téměř neuvěřitelný výkon se velmi brzy dočkal
své odezvy. Skladatel ve svých denících poznamenává, jak den po premiéře
chodili za jeho matkou sousedé a říkali jí, aby chlapci tu hudbu zakázala,
že se z něho stane potulný muzikus a opičkář. Mladý muž později skutečně
nejprve vystudoval práva, spřátelil se s G. F. Händelem a stal se významným
německým skladatelem a varhaníkem. Od r. 1721 působil jako chrámový hudební
ředitel v Hamburku, kde rozvinul velmi bohatou uměleckou činnost. Jeho
tvorba je neobyčejně rozsáhlá. (K právům se již nikdy nevrátil.) Víte, o kom je řeč? (V nápovědě naleznete jeho portrét.) |
 |
o Zpěv v symfonii |
| 40. Skladatel, o němž tu krátce pojednáme,
se narodil sice v Čechách (v Kališti
u Humpolce, kde jeho tatínek provozoval hostinec), ale pocházel z rodiny
německé. Ve své hudební kariéře to dotáhnul na šéfdirigenta
Vídeňské opery a Vídeňské filharmoniky pozvednul na orchestr špičkové
evropské úrovně. Když divadelní sezóna skončila, jezdíval s manželkou
na venkovskou usedlost v Alpách a věnoval se vlastní skladatelské tvorbě.
Velmi posunul vývoj symfonie; většinou rozsáhlé kompozice nemají do té doby
ustálený počet tří vět, ale obvykle více (až sedm), velmi různorodá je práce
s motivy a do skladeb jsou v několika případech zapojeny i lidské hlasy.
(Mně se ze starší tvorby vybaví v tomto směru hlavně Beethovenova Devátá,
kde sbor pěje Ódu na radost F. Schillera.) Kromě symfonií
vytvořil také několik cyklů písní a úchvatnou skladbu pro orchestr, alt a
tenor na slova staré čínské poezie Píseň o zemi. I když tento skladatel
zemřel v r. 1911, jeho hudba je plně hudbou 20. století! Znáte jeho jméno? (Skladatelův portrét opět v nápovědě.) |
 |
o Kvarteta |
| 41. Jednou z nejvděčnějších forem hudby
je tzv. komorní hudba. Nemá obvykle
tak velké "provozní" nároky a přitom je relativně snadno poslouchatelná
nejen v koncertních sálech, ale i ze zvukových nosičů "téměř všude".
Komorní hudba se jako samostatný hudební žánr začal vyhraňovat začátkem
17. stol. Její podstatou je sólistické obsazování jednotlivých hlasů
v souborové hře a tomu přiměřená technická náročnost. Začátky komorní hudby
jsou v triové sonátě a v barokních kompozicích psaných zvláště pro smyčcové
nástroje (skladatelé A. Corelli, A. Vivaldi, F. Veracini aj.). Výrazně se
potom zformovala v hudebním klasicismu (klavírní sonáty, sonáty pro housle
a klavír, tria, kvartety atd.).
Jedním z klasických těles pro provozování komorní hudby je smyčcové kvarteto,
tedy dvoje housle, viola a violocello. Zdroj jejich názvů je různorodý. Některá kvarteta se jmenují podle velkého skladatele, jehož hudbu (samozřejmě kromě hudby dalších skladatelů) pravidelně provozují (např. kvarteto Beethovenovo, Smetanovo, Dvořákovo, Janáčkovo), nebo podle jiné významné hudební osobnosti, která k němu měla těsný vztah (např. Talichovo kvarteto), podle špičkového interpreta (Ondříčkovo kvarteto), podle zakladatele kvarteta (Calvetovo kvarteto), podle města své působnosti (Budapešťské nebo Ostravské kvarteto nebo např. Kvarteto hl. města Prahy) a nebo dokonce podle země, kterou se kvarteto snaží reprezentovat. A zde již naše otázka: Které z následujících kvartet existovalo? Výběr je z pěti možností:
|
 |
o Ladíme |
| 42. Jaká je v dnešní době frekvence tónu, které se používá jako normálu pro ladění nástrojů, a jaký tón jí odpovídá? |
 |
o Nototisk |
| 43. Kdo by neznal vynálezce knihtisku
v Evropě Johanna Guttenberga! A po jeho
převratném vynálezu na sebe nenechal dlouho čekat ani nototisk. Víte, kdo vynalezl nototisk s pohyblivými kovovými typy? Tipněte si alespoň národnost! |
 |
o Příbuzní |
| 44. W. A. Mozart se stal díky svému sňatku
příbuzným velmi známého hudebního
skladatele, který v letech 1813-16 působil jako dirigent Německé opery
v Praze a od 1817 se stal dirigentem dvorního divadla v Drážďanech.
Je autorem první romantické opery, odehrávající se na česko-německém pomezí!
(O hudbě si však spolu oba muži neměli prakticky možnost pohovořit,
když Mozart zemřel, bylo jeho příbuznému pět let.) Víte, s kým že to Mozart přišel "do přízně"? (Portréty obou skladatelů naleznete v nápovědě.) |
 |
 |
o Z jednoho města |
45. Jeden skladatel dvacátého století napsal
tři symfonické básně, v jejichž názvu je přivlastnění k jednomu městu:
|
 |
 |
o Relativně velké i malé číslo |
| 46. Názvem jedné skladby známého
moravského skladatele 20. stol. (např.
Sinfonietta, Po zarostlém chodníčku či Zápisník zmizelého)
je pětimístné číslo. Zdá být docela veliké, ale kontext, v jakém je použito,
ukazuje spíše na to, jak je malé! Znáte skladatele a jméno skladby? (V nápovědě je jeho portrét a také portrét básníka, jehož báseň se stala skladateli předlohou.) |
 |
 |
o "Ďábel" v hudbě |
| 47. Nejde naštěstí o žádného pekelníka,
od těch dál, ale o český překlad
ustáleného hudebního termínu diabolus in musica, později zvaného
tritonus. Víte, co tento termín označoval? |
 |
o Patronka hudby |
| 48. Která křesťanská světice je považována za patronku hudby? (Jako nápovědu jsme použili detail obrazu O. Marianiho z přelomu 17. a 18. stol.) |
 |
o Výtvarno |
| 49. O vztahu hudby a výtvarného umění je jistě možné si ledaskde mnoho přečíst. Zůstaňme pro náš oddechový text u jednoduché otázky: Vybaví se vám některé hudební skladby, nesoucí ve svých názvech nějaké termíny známé spíše z výtvarna, jako jsou: "obraz(-y)", "obrázek(-ky)", "portrét(-y)", "barvy" nebo "malíř"? (Jako ilustraci jsme zvolili Renoirův obraz Žena u klavíru.) |
 |
o Astronomický souputník Země |
| 50. Měsíc, astronomický souputník Země,
inspiroval v nejrůznějších oblastech
umění odpradávna. Na poli hudby patří např. Beethovenova Sonáta
měsíčního svitu k velmi známým a oblíbeným skladbám. A který Čech má
naprosto nulovou povědomost o árii Měsíčku na nebi hlubokém, kterou zpívá
Dvořákova po lásce dychtící Rusalka? Znáte nějakou operu, kde se Měsíc objevuje přímo v jejím názvu? (Napovíme třemi obrázky skladatelů.) |
 |
 |
 |
o Mistr písně |
| 51. Znáte rakouského skladatele, který během svého velmi krátkého života složil (samozřejmě kromě jiných skladeb) přes 600 (!) písní s ojedinělým smyslem pro obsah a formu poetické předloh (J. W. Goethe, F. Schiller, H. Heine, L. Uhland, F. Rückert, W. Shakespeare aj.)? (Skladatelův portrét je v nápovědě.) |
 |
o Magický čtverec |
| 52. V následujícím schématu jsou uvedeny názvy devíti symfonií od devíti různých skladatelů. Jestliže název každé z nich nahradíte jejím pořadovým číslem v tvorbě příslušného autora, obdržíte nejstarší známý magický čtverec (někdy bývá datován do 26. stol. př.n.l. a pochází z Číny), tedy čtverec obsazený čísly 1 až 9, v němž součet čísel v každé řádce, v každém sloupci i v obou úhlopříčkách je vždy stejný. |
| Romantická (A. Bruckner) |
Z nového světa (A. Dvořák) |
Dantovská (F. Liszt) |
| Liturgická (A. Honneger) |
Osudová (L. van Beethoven) |
Antarktická (R. Vaughan Williams) |
| Nedokončená (F. Schubert) |
Jarní (R. Schumann) |
Pastorální (P. I. Čajkovskij) |
o Tematický katalog |
| 53. Tematický katalog je zvláště důležitý
u skladatele, který své skladby
neoznačoval opusovým číslem ("opus" je "dílo") nebo tak činil nedůsledně. Upřímně řečeno, nedokážu si představit např. J. S. Bacha, jak církevní rok, týden od týdne, "pokrývá" tvorbou nové kantáty, přes týden ji se sborem nacvičí, mezitím rozdá jako pedagog ve škole několik pohlavků "nehodným", doma má přitom dvojciferný počet dětí a ještě myslí na důsledné katalogizování napsaného. Podobně fantaskní je pro mě představa Mozarta, zamčeného v salónku na Bertramce, který nejprve hledá básnickou předlohu, následně tvoří árii O bella mia fiamma, adio! pro paní Josefínu Duškovou, a kterému se na konci této činnosti vybaví správné vysoké trojmístné číslo pro právě dokončený opus (a teprve pak je ze salónku propuštěn). Tematický katalog je sám o sobě podrobný a podle určitých pravidel uspořádaný seznam tvorby příslušného skladatele, který obsahuje tzv. incipity, což jsou notové začátky jednotlivých skladeb (prvních pár taktů), a hudebněhistorické údaje o jednotlivých dílech. Pořadové číslo tematického katalogu proto tvoří součást přesného názvu skladby. Např. u J. Haydna se udávají tato čísla podle Hobokenova, u W. A. Mozarta podle Köchelova (známá zkratka KV následovaná číslem od 1 do 626) a u J. S. Bacha podle Schmiederova katalogu (zde se používá zkratka BWV, Bach-Werke-Verzeichnis). Uvádíme portrét již zmíněného Ludwiga von Köchela (1800-1877). Je pravdou, že u některých i velmi známých skladatelů takové seznamy dosud neexistují; jejich díla jsou často rozeseta po mnoha evropských archivech, některá jsou i ztracena. Dokázali byste odhadnout, jak dlouhá doba uplynula od Bachovy smrti do vydání prvního přehledného seznamu jeho tvorby, tedy již zmíněného BWV? |
 |
o Einsteinové |
| 54. Slavný fyzik Albert Einstein měl bratrance
Alfreda Einsteina (1880-1952), jehož povoláním bylo : ....... Výběr je z pěti možností:
|
 |
 |
o Nejen o mávání rukama |
| 55. Osobnost, která řídí nastudování a
provedení orchestrální, vokálně
instrumentální, symfonické nebo hudebně dramatické skladby, při němž gesty,
mimikou a pohybem těla udává tempo, dynamiku, frázování a artikulaci,
vyplývající z vlastního pochopení skladby, se nazývá dirigent. V zájmu co
nejsrozumitelnějšího gesta používá většinou taktovku (a je jedním z těch
nemnoha, který "má vždycky pravdu"). V tomto významu vystupuje dirigent
až od začátku 19. stol. a jeho činnost považujeme v pravém smyslu slova
za umělecko-tvůrčí. Jeho předchůdci už ve starém Egyptě, kde tato činnost vznikla,
v antice a ve středověku pomocí
tzv. X (výraz, na nějž se ptáme) udávali zpěvákům pohyb
a rytmus melodie. Znáte termín, který jsme v předchozí větě oním X nahradili? Vícehlas si vyžádal, aby dirigent sjednocoval tempo jednotlivých hlasů udáváním společné časové jednotky. Jeho hlavní povinností se stalo taktování pomocí posunků nebo údery holí do země. V baroku převzal povinnosti dirigenta hráč tzv. generálbasového partu, hudebně realizovaného tzv. continuem, které je zpravidla složeno z nástroje akordického (cembalo, klavír, varhanní manuál) a z jednoho nástroje melodického (violoncello, fagot, varhanní pedál). Tento hráč udával nástupy, tempo a dynamiku. Soubory bez continua dirigoval dirigent stojící před nimi. V 18. stol. se funkce dirigenta rozdvojila mezi hráče continua a prvního houslistu (koncertního mistra). Toto rozdělení se místy udrželo až do 19. stol., přičemž kocertní mistr vedl orchestr a dirigent (sbormistr) zpěváky. |
 |
o Závěr |
| Traduje se tento příběh z konce 19. stol.: Jednou šel Gustav Mahler s o generaci staším Johannesem Brahmsem Vídní kolem řeky, když vtom Brahms řekl: "S hudbou je konec!" Načež Mahler, ukázav na veletok, pronesl: "Ano, Mistře, tamhle plave poslední vlna Dunaje ..." Někdy mám pocit, že si tento rozhovor ponechává svou výstižnost i na začátku 21. století! |
| Zdroje | A. Čejchan |