V časopisu Nature (v čísle vydaném 1. prosince 2011) byla publikována dvojice článků o neobvyklém záblesku záření gama. Ten byl pozorován 25. prosince 2010, a proto je obvykle označován jako „vánoční záblesk“. Jako první toto vzplanutí v oboru gama záření zaznamenala družice Swift, pro kterou šlo o jeden z nejdelších zaznamenaných záblesků.
Jeden z prvních dalekohledů, který pozoroval optický protějšek tohoto záblesku, byl dalekohled na observatoři Calar Alto ve Španělsku s průměrem zrcadla 1,23 m, na jehož automatizaci a robotizaci se významně podílel i pracovník oddělení astročásticové fyziky sekce fyziky elementárních částic Fyzikálního ústavu AV ČR, Mgr. Petr Kubánek, který je též spoluautorem jednoho z publikovaných článků.
Zaznamenaný optický jev se v dalších fázích svého vývoje navíc choval velice neočekávaně, zhruba dvacet dní po svém vzplanutí náhle opět poněkud zjasnil, místo aby podle teoretických předpokladů setrvale slábnul. Tento neobvyklý průběh zjasnění záblesku se pokusily vysvětlit dva týmy vědců.
Sergio Campana z italské observatoře di Brera a jeho kolegové navrhli neobvyklé řešení – podle nich podivný záblesk mohl způsobit pád komety na povrch neutronové hvězdy v naší Galaxii. Christina Thöne ze španělského Instituto de Astrofísica de Andalucia spolu s týmem, jehož členem je i Mgr. Kubánek, pak přišli s tradičnějším vysvětlením, že zdrojem záblesku bylo splynutí neutronové hvězdy s héliovou hvězdou. Ve směru rotační osy je po splynutí hvězd emitováno intenzivní záření gama, které na Zemi detekujeme jako záblesk. Expandující vodíková obálka hvězdy několik desítek dní po záblesku způsobí druhotné zjasnění v optickém oboru. Podle modelu z tohoto článku se mateřská galaxie záblesku nachází zhruba 4 miliardy světelných let od Země.
Mgr. Petr Kubánek je expert na robotizaci a automatizaci astronomických dalekohledů a hlavní autor softwarového systému RTS2, který se využívá pro provoz robotických dalekohledů na více než 20 observatořích na celém světě. Jeden z těchto robotických dalekohledů provozuje i Fyzikální ústav AV ČR v rámci Observatoře Pierra Augera, kde se FRAM, jak byl dalekohled nazván, věnuje zejména určování okamžitých optických vlastností atmosféry. V rámci přidruženého astronomického programu FRAM mimo jiné také pozoruje optické protějšky záblesků záření gama.
O tom, že má práce Mgr. Kubánka velmi důležité vědecké aplikace, svědčí i to, že před měsícem (27. října 2011) byl publikován jiný článek v časopise Nature, jejímž je Mgr. Kubánek spoluautorem, konkrétně se podílel na pozorování trpasličí planety Eris. Díky pozorování zákrytu hvězdy touto trpasličí planetou z mnoha míst na Zemi přesně určen její průměr a bylo prokázano, že její velikost je téměř shodná s velikostí Pluta.
